INKANTESSIMO

Akce

Tábor

Jednou, takhle v pátek, se moji páníčkové přiřítili z práce a nastal velký ruch. S Askinou, mojí moc dobrou kamarádkou, která u nás byla čtrnáct dní před táborem na hlídání (o tom co jsme tropily raději mluvit nebudu) jsme jenom nenápadně okukovaly ten shon. Nemohly jsme přece připustit, aby páníčci poznali, že nás ten povyk zajímá víc než vzájemné okusování uší. Když měli auto plné k prasknutí, ulovili nás a naložili do auta a tradá. Už se jelo. Ale kam? Moc dlouho jsme nad tím nepřemýšlely a raději jsme si schruply. Vadilo nám snad jen to, že nám bylo veliké horko. Po nějaké době jsme zastavili a hned jsme s Askinou musely zkontrolovat, kdeže to vlastně jsme. A světe div se - v Kladně Rozdělově. Hodila jsem po páníčkách tázavý pohled ve smyslu:"Co to jako má znamenat?" Vysvětlení se mi dostalo záhy. Vypustili z auta nás "divou zvěř", abychom mohly prozkoumat okolí. Zjistily jsme, že se nacházíme v oploceném objektu, ve kterém není ani jedna pořádná díra v plotě na zdrhnutí. Byly jsme na cvičáku. Zklamalo nás to, ale vzápětí jsme s radostí zjistily, že tu máme další bíglí kolegy. A tak jsme se okamžitě všichni pustili do pořádné honičky. Místa tu bylo dost. Pak začali páníčkové vyndavat z vnitřku auta různé věci. A tak jsem se dozvěděla, že existuje přenosné obydlí jménem Stan a podobné tábornické nesmysly. A ta akce, na které se právě nacházíme se jmenuje Bíglí tábor. Ze začátku nás bylo jen sedm bíglů, ale průběžně se náš stav doplnil něco mezi třiceti až čtyřiceti exponáty. Páníčkové v tom sice měli trochu větší guláš, ale my bíglové jsme přesně věděli, s kým máme tu čest. Mám pocit, že by naši páníčkové měli začít používat místo hlavy nos. V sobotu bylo takové horko, že se páníčkové dohodli na tom, že se půjdou koupat na nějaké Záplavy. No co, byli jsme všichni zvědaví jak takové Záplavy vypadají, a tak jsme poslušně šlapali i s páníčkama. Jaképak bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že Záplavy nejsou nic jiného než obrovské množství vody pohromadě! Páníčkové si našli místo a začali se svlékat do plavek. Vzali si mě i Askinu na vodítko a sešli k té vodě. Tak jsme obě začaly žíznivě tu vodu chlemtat. Chuť nic moc, ale alespoň krásně voněla rybinou i jinými těžko identifikovatelnými pachy. Potom nás páníčci začali lákat dál od břehu. Vůbec se nám to nelíbilo. Obrovsky jsem se bála a z donucení jsem ještě ke všemu musela rychle mrskat všema čtyřma nožičkama, abych nešla ke dnu. No byla to hrůza. Honem rychle z té vody ven, abych už měla pevnou půdu pod nohama! Potom nás už páníčkové k ničemu nenutili a šli si sami zaplavat. Musím uznat, že jim to docela šlo a očividně je to bavilo. Ale Já jsem se na břehu nudila, a tak jsem byla nucena se dát do usedavého pláče, aby ke mně honem rychle připlavali zpět. To bylo radosti! Zbytek dne jsem proskotačila s ostatními bígly. Příští den na mně čekalo další překvapení. Ředitelka tábora Bára učila páníčky co to je, když se řekne výstava psů. Zase jsme to odnesli my bíglové. Takže jsme chodili v kruhu, ukazovali zuby, dělali výstavní postoj a předvedení psa před rozhodčím v trojúhelníku. Nechápu, k čemu mi to bylo, ale třeba to někdy využiji. Odpoledne se šlo zase plavat, ale stále se bojím a odmítám dobrovolně do té vody vstoupit. Pravdou ale zůstává, že když se v té chladné vodě namočím, hned je mi v tom horku líp. Večer jsem dostala daleko větší porci jídla než jindy, tak jsem rychlostí světla všechno zhltla, protože všude kolem mně se potulovalo spousta jiných hladových tlam. Ještě vám musím říct, že je to fajn, když můžu spát pohromadě s páníčkáma. To doma nesmím, jelikož mám svůj pelech. Další ráno jsme se pokoušeli trošku nacvičovat agility. Někomu to šlo, někomu ne a někteří se raději schovali. Odpoledne opět následoval obligátní pokus o plavání. Namíchlo mě, že Askině to šlo líp. Budu muset dneska trochu s tím mým plaváním experimentovat. Večer se chovali všichni páníčkové velice podivně. Začali se oblékat do neuvěřitelných modelů a dokonce se odvážili s tím vyjít ven ze Stanů na slunce boží! My bíglové jsme se nestačili divit. Nakonec z nějakého účastníka vypadlo, že se jedná o hru, která se jmenuje na svatbu. Celé to spočívalo v tom, že každý aktér hry si vzal svého psa a s ním musel proběhnout na čas agilitní překážky. Teprve teď se ukázalo, kdo byl dopoledne pilný a kdo to odfláknul. V těch kostýmech to byla vážně sranda. Obřad se konal hned po doběhnutí všech členů svatby. Stejně byla jenom jako.Všichni to kupodivu přežili. Askině večer přijela její panička a bylo po legraci. Už nebude spát u nás ve Stanu! Zrádkyně, opustila mě. Nikdy jí to nezapomenu! V úterý bylo (pro změnu) od rána zase horko. Tak jsme vlezli do lesa a nacvičovali odložení. Byla to příjemná změna a navíc já takový trénink potřebuji, protože se chystám v listopadu na zkoušky a zdaleka neumím vše co potřebuji. Musím se pochválit, vydržela jsem a nevstala. Odměna byla lákavá. Piškotek. Odpoledne následovalo obligátní plavání. Už se nebojím a dobrovolně plavu. Nechci se chlubit, ale kam se hrabou ryby. Vzhledem k tomu, že jsem se začala bát, co si páníčkové vymyslí na dnešní večer, jsem pro jistotu (abych se toho nemusela účastnit) začala hárat. Tím pro mně sice tábor skončil, ale nové dobrodružství mělo začít. Druhý den odpoledne jsem odjela za jinou smečkou hárajících fen a byla jsem tam náramně spokojená. Na tábor jsem zapomněla a spolčila se s Andrýskem a Crazynkou v Hlavenci. Páníčkové zůstali v táboře až do konce a když přijeli, tak mi vyprávěli spoustu novinek. Jak hráli v převlečení film Sedm statečných, o bojovce, o závodech v agility, ale hlavně o nejdůležitější součásti tábora - závodu o ŽELEZNÉHO BÍGLA. Tento prestižní závod zahrnuje 50 metrů plavání, 1 kilometr běhu a 3 kilometry jízdy na kole. Všechno samozřejmě absolvuje bígl i jeho páníček. Vzhledem k mé indispozici tuto trasu absolvoval můj páníček s mojí maminkou Rossou. Té se podařil husarský kousek, když se jí zadařilo mého páníčka "sundat" z kola tak, že do cíle dojel značně pošramocen. Ale i tak vybojoval druhé místo v kategorii mužů a mně přivezl velký pytel granulek a taky velkou misku na žrádlo. Ještě mi přivezl  menší pytlík granulek, který dostal za umístění v agility, pro změnu, s mojí maminou. Moje panička nastoupila na trať se psem jménem Forrest. Je sice šampionem na výstavách, ale závodit se mu ten den vůbec nechtělo. To samé v bledě modrém byla moje panička. Musela být ohromná legrace ji sledovat, jak zápasí sama se sebou. Což vzhledem k jejím proporcím není až takové překvapení. Ale i ona zabojovala a přivezla si diplom za předposlední místo v kategorii žen. Budiž jí za to dík, že přežila a nezmenšila počet mé smečky. Nabízím taky kompletní výsledkovou listinu všech soutěží, které na táboře proběhly. O našem táboření se psalo i v Kladedenském deníkua Světě psů. Blesk a Kladenský deník napsali i o Železném bíglovi. Za normálních okolností noviny trhám na cucky, ale tentokrát jsem je vzorně nechala paničce, aby mi je založila do alba. Tak nějak vypadal tábor. Doufám, že příští rok nebudu mít žádné překážky pro účast ve všech soutěžích. Navíc mého páníčka vyzval letošní vítěz k novému souboji. Takže už nyní pořádně trénujeme, abychom Luďkovi s Madlenkou natrhli triko.